Zajistí pouliční kamery bezpečí? Nikoliv.

Autor: Redakce <redakce(at)stribro.net>, Téma: O čem se mluví, Vydáno dne: 01. 02. 2014


Vize George Orwella se naplnila. Každý náš krok na ulicích sleduje Velký bratr a lidé tomu ještě nadšeně tleskají, protože se mylně domnívají, že instalace kamerových systémů zvýší ve městech bezpečnost.



V poslední době se na ulicích stále častěji objevují kamery městských monitorovacích systémů. Jen v Praze jsou podle nejnovějších informací téměř dva tisíce kamer, takže pokud procházíte centrem hlavního města, jste prakticky neustále v záběru, podobně jako v dalších velkých městech. Došlo to tak daleko, že už jsou tyto drahé slídivé hračičky umisťovány i do ulic v menších městech a obcích, navíc zpravidla za peníze daňových poplatníků. Základní otázka zní: V čí prospěch?

Ti, kdo nechávají kamery do ulic umisťovat, obvykle argumentují tím, že to přinese větší bezpečí pro občany. S tímto argumentem by se však dalo polemizovat. Nevím jak vy, ale já si rozhodně nepřipadám bezpečněji, když jdu ulicí, kterou hlídá kamera. Snažím se naopak vybrat takovou trasu, na které je kamer co nejméně. Tam mám alespoň relativní jistotu, že mě nikdo nesleduje. Na ulicích hlídaných kamerami tuto jistotu nemám a zároveň tam nemám ani jistotu bezpečí, neboť mě na těchto místech mohou přepadnout stejně jako kdekoliv jinde. Pokud zločinec neví, že je tam kamera umístěna, tak přepadává lidi, jak by tam nebyla. Pokud o kameře ví, tak se zamaskuje, aby ho na záběrech nebylo poznat.

Přesto zde mainstreamová média neustále rozšiřují klišé, že kamerové systémy přinášejí bezpečí. Kvůli tomu mnozí lidé bohužel souhlasí s tím, aby byly kamery do ulic umisťovány, či dokonce o umístění kamer sami žádají. Přitom existují doklady o tom, že tyto kamery bezpečí nezajistí.

Například v Londýně se roku 2009 uskutečnil jeden velmi zajímavý výzkum, který ovšem českému mediálnímu mainstreamu zcela unikl. V rámci tohoto výzkumu bylo zjištěno, kolik zločinů bylo za předchozí rok v Londýně objasněno za pomoci pouličních kamer, a toto číslo bylo porovnáno s celkovým počtem těchto kamer. A výsledek? Kamer v ulicích tam bylo přibližně tisíckrát více, než jaký byl počet zločinů, které pomohly objasnit (podle BBC News, 24.8.2009). Jinými slovy, každých tisíc kamer pomohlo objasnit jeden zločin. Skutečně účinnost na úrovni doby kamenné. Nebo spíše doby kamerné?

A nemusíme ani jezdit do Londýna. Pokud mám mluvit z vlastní zkušenosti, rozhodně mi nepřipadá, že by u nás v Rokycanech přinesly kamery nižší kriminalitu. Uvedu konkrétní příklad. Před naším domem je parkoviště hlídané kamerou. Přesto většina lidí, kdo zde bydlí, raději parkuje na dvoře za domem. Důvod je prostý. Naší ulicí často procházejí skupiny opilců, jejichž oblíbenou zábavou je poškozování zaparkovaných aut. V minulosti mým sousedům již několikrát utrhli z auta stěrače a poškrábali lak. Pachatele se nikdy nepodařilo dopadnout, přestože je tam kamera.

Je to asi půl roku, kdy jsem si z tohoto parkoviště zapomněl přeparkovat své auto. Všimla si toho skupina chuligánů a chtěla začít škrábat ostrým hrotem do laku. Naštěstí šel okolo jeden můj známý, který je odehnal a přivolal mě. Kdyby tam zrovna nešel, měl bych poničené auto a pravděpodobně bych se nemohl domoci toho, aby byl dopaden pachatel. To vše i přesto, že městská policie ten prostor sleduje kamerou. Já se tedy ptám: K čemu tam ta kamera vlastně je? Čím je ztráta svobody v naší ulici vykoupena, když ne vyšším bezpečím?


Tyto případy dokazují, že kamery prakticky vůbec neslouží jejich domnělému účelu, tedy potlačování zločinu. Vyvstává zde tudíž otázka, k čemu vlastně tyto kamery slouží. Stále více se objevuje názor, že jejich skutečným účelem je sledování občanů a kontrola společnosti. Tedy nikoliv ochrana občanů před kriminalitou, ale naopak ochrana ,,těch nahoře“ před občany a jejich případnými protesty. A v konečném důsledku také nástroj k vytvoření orwellovské totality.

Přestože tento názor může na první pohled znít jako naprostá šílenost, je zřejmé, že na něm bude něco pravdy. Už proto, že současná kombinace všudypřítomných pouličních kamer a dalších šmírovacích mechanizmů zde skutečně vytváří cosi, co se až nebezpečně podobá Velkému bratrovi z Orwellova románu 1984.

Možná namítnete, že se oproti postavám z 1984 máme o dost lépe. Nevinní lidé i přes toto sledování zpravidla nejsou kriminalizováni. Tento argument, který patří mezi dogmata mediálního mainstreamu, by se dal shrnout těmito větami: ,,Kdo nemá co skrývat, nemá se čeho bát. Slušným lidem kamery nemusí vadit, jsou totiž využity jen proti těm, kdo páchají zločiny.“

Vážně se ale nemáme čeho bát? Uvědomme si, že jsme sledováni prakticky na každém kroku kamerami, které jsou často schopné rozeznat i jednotlivé lidské obličeje (viz např. projekt Indect) a tím umožnit, aby si někdo mohl zjistit, kdo kdy prošel pod kterou kamerou. Kromě toho jsou odposlouchávány i veškeré telefonní hovory a sledovány všechny naše činnosti na internetu. To vše může být kdykoliv použito proti vám. A že nepácháte žádné zločiny? To si jen myslíte. Za pár let totiž může mezi zločiny patřit i to, co je zatím legální. Například kritika politických poměrů.

Je zřejmé, že nadnárodní pseudoelity, které zde pozvolna přebírají moc, již nechtějí nadále předstírat hru na svobodu a demokracii a začínají zde salámovou metodou omezovat svobodu projevu. EU například plánuje kriminalizaci všech, kdo budou kritizovat islám či feminismus. Není těžké si představit, že za pár let bude trestné kritizovat třeba dotace, Evropskou komisi či samotnou EU. Pokud bude tato tendence pokračovat, postupně se dostaneme do situace, kdy bude zločinem už to, že budete mít jiný názor než ti, kdo budou u moci. Řečeno slovy George Orwella, budeme trestáni za ideozločin. A právě kvůli sledovacím nástrojům, jako jsou i kamerové systémy, budou mít diktátoři nástroj k vyhledání každého ideozločince a tím pádem i k urychlení nástupu totality.

Ač zní tato vize jako šílená sci-fi, může se již brzy stát skutečností. A to jen proto, že si dnes mnozí lidé naivně myslí, že jim kamerové systémy ve městech přinesou bezpečí. Opět se ukazuje, jak nadčasový je tento výrok Benjamina Franklina: ,,Ten, kdo se vzdá své svobody výměnou za bezpečí, ten si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečí a zpravidla ztratí obojí.“

autor Jan Sedláček

 



© WWW.STRIBRO.NET - Publikování nebo šíření textu je zakázáno bez předchozího písemného souhlasu autora.