Pohádky pro starší a pokročilé

Autor: Pohádkový dědeček <>, Téma: Život ve městě, Vydáno dne: 23. 09. 2003


Inu bylo nebylo. Stalo se nestalo. Nechte se unést pohádkovými příběhy, které vypráví o jednom malém království a životě v něm. O jeho hrdinech i lapcích, velkých válkách, malých bitvách, radostech i strastech poddaných, šlechty a krále. Vejděte do pohádkového světa, kde se neskutečné stává skutečným.

Předmluva - Pohádkové Krádovství


Za sedmero horami a sedmero rozkopanými silnicemi leželo jedno malé království zvané Krádovství. Hlavní město Krádovství prý původně bylo velké a bohaté, jak si někteří pamětníci matně vzpomínají, ale postupem času, když v okolí vládla mocná rudá saň, se začalo v Krádovství krást a přikrádat, až se nakonec rozkradlo vše, co se rozkrást dalo. Zbylo tak jen to, co opravdu ani ten největší silák neunesl.
O několik let později se na trůn Krádovství volil nový král. Ne že by původní král byl již starý a nemocný, ale byl především šlechtě nepohodlný, a tak nezbývalo, něž krále jednoduše vyměnit. Krajem se roznesla zpráva o tom, že se králem může stát každý, kdo umí do deseti počítat. I přihlásilo se mnoho vzdělaných odvážlivců: pasáček vepřů Bobeš a nějaký ing. Dolf.
Nebudu vás unavovat, jak to všechno v královských volbách probíhalo, ale věřte, že se lhalo, slibovalo, i nějaká ta svině se obětovala, ale nakonec když pasáček Bobeš kandidaturu vzdal a Dolfovi pomohl sám Pánbíček, na trůn usedl král nový. Král DOLF I.

Bohatství lakomcovo,
přátelství žárlivcovo,
vědění hlupákovo -
kdo by z nich radost měl či ztratil za ně slovo??


Věřte, nevěřte, ale tak se opravdu stalo. Král DOLF I. byl dlouhý, široký, hluchý a despota. Když se tato zpráva rozšířila krajem, i zarytí ateisté se křižovali. Jen šlechtě takový král vyhovoval a ta vesele tančila a pozpěvovala si:

Kdo přítel, kdo nepřítel, to jasné ti není hned
nelze přec poznat, co se v kterém skrývá.
I dobrá, leč nestrávená strava se mění v jed
a jed, když to s ním umíš se lékem stává … to se stává …


A tak nastala v království doba kdy nemožné se stávalo možným a nikdo nevěděl zda sní a nebo bdí. Každopádně Vám, milí čtenáři, budu vypravovat některé neuvěřitelné příběhy z tohoto království z doby vlády krále Dolfa I.




Příběh první - Dolf I. a zlá saň LIBLA


Jednoho dne, jak to nakonec v každé pořádné pohádce bývá, se za branami města krále Dolfa I. objevila hrozná saň jménem LIBLA. Nebyla to jen tak obyčejná saň. Jestli měla nějaké zažívací potíže, to s určitostí nevím, ale rozhodně si nepotrpěla na princezny!
(Nakonec král Dolf I. neměl jedinou dceru, ale tři povedené syny – celý táta.)
Tato potvora LIBLA si pochutnávala především na drobných živnostnících, ti jí chutnali nejvíce, a tak všude, kde se usadila, živnostníků ubývalo a ti co zůstali s těžkostmi se setkávali. V krádovském městě se všeobecně očekávalo, že král slíbí odměnu (cca půl království) tomu, kdo LIBLU přemůže a navrátí živnostníkům klidný život.

Každému poruč, o to ať se pokouší,
co umí. Dělat nenuť ho, co nedovede.
Což stává se, že loďka pluje po souši?
Anebo stává se, že kára řekou jede??


Každý pozorný čtenář pohádek, by očekával jasný akční vývoj situace, ale jaké však bylo zděšení poddaných, když král Dolf I. začal naopak LIBLU do města lákat a nabízet jí nejlepší místo k usídlení?! Nevím přesně kolik, nebo co ho k tomu vedlo, ale jedna část šlechty věděla velice dobře, co tato rozpínavá saň může způsobit, a tak by raději její hnízdo viděli za branami města. I nastalo zase známé handrkování o to, zda Krále Dolfa I. podpořit nebo živnostníky obětovat. Druhá část šlechty si uvědomila, že saň (pomineme-li veškerá negativa …) vydává také teplo, a to že by se jim mohlo hodit tak, by si mohli přihřát i svojí polívčičku. Třetí část šlechty si ani neuvědomila, že její hlasování je docela vážné rozhodnutí … a bylo vymalováno. LIBLA si spokojeně broukla jak lehce a levně se do města dostala. A co na to ostatní poddaní a živnostníci? Nevím , ale jestli jim to nezapálilo, tak tam dodnes jen tak tiše mlčí a mlčí …

Kdo nepoznali, čím se zlo a dobro lišit má,
se v přítomnosti moudrých leda krčit mohou.
Ty, jež jen dobré bydlo nebo jídlo zajímá,
lze nazvat dobytkem - dobytkem o dvou nohou.



© WWW.STRIBRO.NET - Publikování nebo šíření textu je zakázáno bez předchozího písemného souhlasu autora.