Jak jsem potkal strom

Autor: Pavel Nedbal <nedbi(at)centrum.cz>, Téma: Sdružení STROM, Vydáno dne: 12. 07. 2003


Bloudím světem, můj neklidný duch pohlcuje všechny podněty, každý cit, v naději dosažení vyrovnanosti. Před okolím maskuji se bezstarostností. Nacházím velký potenciál lidských možností, snahu zanechat tento ostatním. Kde předám já své schopnosti?

Teď putuji místem nehostinným, lid v šedi tu žije, pátrám po síle, přinášející jim barevnost a rozmanitost, dokáže je vytrhnout z jejich prázdnoty, ve které poznávám prázdnotu svou. Tento důvod mě zde zadržuje, neopustit bezútěšný kraj. Pátrám po záblesku naděje, vyptávám se lidí. Ani neregistruji kolik roků uběhlo.
   Jeho zárodek, možná jen myšlenka, vířil prostorem. Asi dozrál čas, že zapustí zde svojí existenci. Bude shora nezavlažován, parazity v hojném počtu obtěžován. Přesto zůstal, nic tak mohutného tu dlouho nevzrostlo, tímto zvěst o něm běžela lidmi. Spěchám k němu, chci vidět ten zázrak, může kdykoliv zahynout nedostatkem potřebných látek, či uschnout zevnitř nesouladem jednotlivých částí nefungujících ve prospěch jednoty. Spatřím strom. Od počátku vzrostlý a zářící. Kořeny pevně v zemi, vzhlížím ke koruně, vstřebávám energii myšlenky a cítím život. Chci tuto opojnost zažívat navždy. Budu věřit v nekonečnost a ideu stromu


© WWW.STRIBRO.NET - Publikování nebo šíření textu je zakázáno bez předchozího písemného souhlasu autora.