Diskuze o životě, zážitcích, lidech a vzpomínkách z vojenského útvaru VÚ 8015 ve Stříbře, který v minulosti nesl různá jména. Např.: VÚ Františka Palackého nebo VÚ Československo - Kubánského přátelství. Tísíce mužů - branců několika generací z dnešní České republiky a Slovenska pamatují dnes už zrušená kasárna Stříbro.
Spojařské OT64-R2 věžové číslo 018. Tento stroj řídili Radek Ptáčník(nejspiš asi můj suprák,protože jsem ještě v roce 1985 zažil kpt.Krnáče jako VR) potom Luboš Bednář(O půl roku dřív nastoupil moc dobrý kluk z Letovic?.Hrůza je že na toho nejmladšího spolubojovníka z Bratislavy si nemohu vzpomenout.
Na druhé fotografii OT-65 zvaná fugina.Majetek 2.průzkumné čety.Řidič Laďa Kožina.
22 Je autopark 101. letky bezpilotních průzkumných prostředků Byli u nás na budově JBZ nad němi byla ŽR a o patro výš PzR.ve výzbroji měli [cs.wikipedia.org]
Další zajimavosti:VR-3 Rejs (Rys) byl bezpilotní průzkumný prostředek určený k taktickému průzkumu v malých výškách do hloubky 70 km. Prostředek zkonstruovala v polovině 70. let konstrukční kancelář A. N. Tupoleva. Jednalo se o bezocasý dolnoplošník s trojúhelníkovým křídlem smíšené konstrukce (hliníkové slitiny a laminát). Délka bezpilotního průzkumného prostředku byla 8.060 mm, rozpětí 2.248 mm, výška 1.545 mm a hmotnost 1.390 až 1.410 kg. Let bezpilotního průzkumného prostředku byl dopředu naprogramován. Průzkumné zařízení bylo možné zapnout dvakrát nad různými objekty při výšce průzkumu 100 až 1.000 metrů nad terénem. V průběhu letu mohl provést dvě zatáčky do 2700 o stabilním poloměru 5 km a čtyři změny výšky. Doba letu byla 13 minut a dolet činil 180 km. Letoun se po dvou kusech převážel na přepravním vozidle BAZ 135 MB TZM. Vzlet probíhal z vypouštěcího zařízení na automobilech BAZ 135 MB SPU pod úhlem 150 ve směru vzletu. Při startu se požíval startovací raketový motor SPRD s tahem 6,3 kN, který se po dohoření (cca po 500 metrech letu) oddělil. Let dále zajišťoval letový motor TR-3-117 s tahem 5,8 kN, který mohl prostředku udělit rychlost 875 až 950 km/h. Letoun přistával do určeného čtverce pomocí padákového systému z výšky 500 m. Prostředek klesal v horizontální poloze rychlostí 6 m/s a přistával na tříbodový talířový podvozek. Jemné dosednutí zajišťoval brzdící raketový motor, zapalovaný ve výšce 1,8 m a zpomalující klesání na 2 m/s.
Do výzbroje bývalé ČSLA byl bezpilotní průzkumný prostředek VR-3 Rejs (Rys) zaveden v polovině 80. let a to ve variantě pro fotoprůzkum s panoramatickou kamerou PA-1 a pro televizní průzkum s televizní kamerou Čibis B. První útvar (101. letka bezpilotních průzkumných prostředků) vznikl koncem roku 1984 ve Stříbře. Techniku v podobě 12 bezpilotních letounů obdržel v průběhu roku 1985. V roce 1987 vznikl druhý útvar (104. letka bezpilotních průzkumných prostředků), který měl být dislokován v Krašovicích u Písku. Vzhledem k výstavbě nových prostorů byl až do října 1989 dočasně dislokován u 9. protiletadlového pluku ve Strakonicích a rovněž disponoval 12 bezpilotními letouny. Obě letky nejprve podléhaly velitelství 10. letecké armády, ale v roce 1987 byly přiděleny velitelství 1. a 4. armády. Ostré starty se odehrávaly mimo území Československa a naše osádky je uskutečňovaly na Ukrajině u Starokonstantinova (Chmelnická oblast). Letku tvořilo 50 vojáků z povolání a 20 vojáků základní služby, kteří disponovali 30 vozidly. Od 1.1.1992 obě letky přešly pod Velitelství letectva a PVO. V souvislosti s rozdělením státu byla letka ze Stříbra na sklonku roku 1992 předána na Slovensku. Krašovická letka k 1.1.1994 přešla do podřízenosti velitelství 3. sboru taktického letectva, což bylo spojeno s jejím přečíslováním na 3. letku bezpilotních průzkumných prostředků dnem 1.5.1994. Útvar zanikl 1.8.1995.
Byl to zajímavý útvar pár záklaďáků(většinou řidiči) jinak samý samý voják z povolaní.I ženy tam byly.Taková technika kousek za plotem od army nebo kombajnu.
pročítám si po letech příspěvky a vzpomínám. Jsem na straně 77 a čtu o čestné rotě ZVO. byl jsem jejím členem. Ozvěte se ještě někdo kdo byl v letech 76-78 na třetí rotě.
Ahoj Martine,
vzpomínám na noční jízdy s kpt.Kotoučkem,stejně jako na požár v parku na tvé Tatře.Hasičákem jsi dostal přímý zásah a potom jsi měl oči jak angorák ještě 14 dní.
Dobry den. Prosim, je moznost se nejakym zpusobem spojit s panem pplk. Frantem Šmerdou? Manzel je jeho synovec a ztratil veskere kontakty, jmenuje se Lubos. Dekuji
Ahoj, byl jsem ve Stříbře 1983-5 jako písař na 3. praporu, takže velitele Šmerdu a náčelníka Abraháma znám velice dobře jako přímé nadřízené. Já jsem s oběma pány vycházel dobře. Musím přiznat, že jsem si rozuměl i s neoblíbeným velitelem Františkem Šmerdou. Byl jsem také fotbalista a ten zvláštní režim, co jsme měli, byl v tom, že po normálním denním výcviku jsme ještě odpoledne hnali na trénink. Ale výhody jsme občas měli - opouštění kasáren za zápasy, uvolnění ze spartakiády 85 a nácviku pochodové přehlídky ( to už nevím pro koho ). Jinak výjezdy na cvičení na Doupově nebo pěší pochody na střelby se nám samozřejmě nevyhnuly. Zdravím tímto všechny své spolubojovníky z 9. roty a fotbalové spoluhráče z tohoto období. Vojna tady byla určitě náročná, ale záleží, jakou má člověk povahu a pohled na život. Mě se vybavují především ty dobré vzpomínky.
Zdravím všechny,tak dnes je to přesně 36 let od chvíle,kdy jsem narukoval (a samozřejmě ne jenom já) do Bratislavy a po půl roce do Stříbra k třetímu praporu 7 msr k Julovi Kodrlíkovi jako jeho řidič.
Zigi.
Jaroslav Šenk "Konkor(j)" dostal podporučíka v roce 1983. Osobně jsem viděl, když ho 2 vojáci nepozdravili, coby čerstvého důstojníka, jak je zastavil se slovy: "Kujva jakto, že nezdjavíte oficíja?"
Mé bývalé kolegy Jardu Šenka, Frantu Šmerdu, Juraje Zolotu, Frantu Abrahama, Jana Barančíka, Hynka Pokludu a spoustu dalších bývalých kolegů z bojových jednotek a potom i ze štábu znám osobně, u 57.msp jsem v letech 1984-1992 aktivně působil, nastupoval jsem v době velitele pluku Petra Zemana. Už je to jen pouho pouhá nostalgie, obroušená bez těch tehdejších ostrých hran věčného boje mezi lampasáky a záklaďáky. 8O. léta minulého století jsou nenávratně pryč a všichni jsme prostě už o 30 let starší.