Centrum města Stříbra - studie č. 23

Starobylé hornické město Stříbro má za sebou bohatou historii, jejíž stopy v něm najdeme na mnoha místech. Jeho poloha na vysokém ostrohu nad řekou Mží je působivá, stejně jako soubor památek, které v jeho středověkém centru a okolí najdeme. Někdejší bohatství královského města, ležícího na významné historické obchodní stezce do Norimberka, se odrazilo ve velkorysém půdorysném založení s obdélníkovým hlavním náměstím. Při pobytu ve městě cítíme silného genia loci, který by se měl právě v prostoru náměstí koncentrovat a zhmotňovat.

Řešený prostor zahrnuje vlastní Masarykovo náměstí s přilehlým půdorysem Městského muzea, navazující na ulice Plzeňskou, Tylovu, Husovu a Pivovarskou a bezejmennou uličku, která náměstí propojuje s lesoparkem na svahu nad řekou Mží. Náměstí ve své současné podobě trpí následky nevhodných úprav minulosti jako byla výsadba stříbrných smrků, které prostor rozbíjejí, jsou zde cizorodým prvkem a zabraňují pohledovému propojení dominant, pseudozahradní úprava prostoru před radnicí, která znamenala de facto znepřístupnění kašny a dále tříští prostor náměstí, vykácení stromů v zahradním prostoru v sousedství radnice, které v minulosti naopak stavbě vytvářely vhodný rámec, necitlivá adaptace domu č. 23 na hasičkou zbrojnici a využívání proluky na sousední parcele k parkování hasičských vozů. K roztříštěnému obrazu prostoru přispívají i prvky drobné architektury nevalné estetické úrovně, jako jsou mobilní nádoby se zelení nebo informační tabule před jednou z budov Městského úřadu. Identita prostoru byla popřena vyasfaltováním jeho centrální plochy a vyrovnáním jeho přirozeného mírného sklonu. Chodníky byly opatřeny povrchem neadekvátním významu hlavního náměstí, na které se navíc do dnešních dnů významně podepsal zub času. Nefunkční a ve stávají podobě nadbytečné jsou také plochy zeleně v podobě segmentů degradovaného trávníku. Funkci parkování je v současné době věnována vzhledem k reprezantivnosti hlavního náměstí neúměrně velká plocha a nevhodně zasahuje i do jeho ústřední části. Nevhodný je také povolený příčný průjezd před radnicí a vůbec vysoké dopravní zatížení náměstí, které by mělo být v budoucnu vyřešeno obchvatem.

Prvořadým cílem návrhu bylo dosáhnout myšlenkového, vizuálního a desingového sjednocení prostoru náměstí a přilehlých ulic a zároveň zajistit jejich integritu v rámci města. Návrh resuscituje identitu města a zdůrazňuje ji prostřednictvím návaznosti na jeho historii a tradice, zvýrazňuje existující dominanty a programově je propojuje s nově navrženými prvky. Celkové pojetí návrhu je tedy ukotveno v historii, zároveň však sleduje cíl oživení prostoru a přizpůsobení soudobého životního stylu obyvatel. Náměstí se má stát srdcem města, místem kulturních zážitků a sociálních kontaktů. Má poskytnout důstojný rámec pro místní společenské aktivity, trhy, slavnosti a tradiční přehlídky místního Spolku ostrostřelců. Návrh vytváří prostory pro pobyt a venkovní stolování v kultivované architektonické formě a oživuje i dosud opomíjená místa vložením nové náplně.

Navržené architektonické pojetí úpravy Masarykova náměstí vychází z jeho historické podoby známé z dobových fotografií, kdy po obvodu vedly chodníky z kamenných desek. Zbylá plocha náměstí byla vydlážděna drobnější rostlou dlažbou. Tímto systémem se návrh inspiruje: chodníky jsou (v návaznosti na nově realizovanou dlažbu realizovanou v Benešově ulici) vydlážděny řezanou deskou ze světlé šedé žuly a jakoby plují po obvodu náměstí. Trávníkové plochy oddělují chodník od vozovky v návrhu nahrazeny Zahrádkami - prostory vymezenými zídkou obloženou žulovou deskou o odstín světlejší než dlažba chodníku, která má na straně chodníku sedací výšku a směrem k vozovce se mírně zvyšuje. Dochází tak k rozšíření obytné plochy chodníku a uvnitř vymezených prostorů mohou být umístěny restaurační zahrádky. Segmenty Zahrádek jsou rozmístěny logicky naproti vchodům do restaurací a obchůdků, průchodnost byla zachována pomocí mírně se svažujících ramp kopírujících původní průběh terénu. V místě autobusové zastávky u jižního okraje náměstí je zahrádky naopak otevřená směrem k vozovce. Název Zahrádky odráží vegetační náplň těchto elementů, zídky jsou zároveň výsadbovými mísami pro osázení polštářovými druhy trvalek (návrh počítá s instalací závlahy).

Před radnicí byla ponechána nedávno realizovaná reprezentativní mozaiková dlažba, trávníkové plochy byly nahrazeny trvalkovým rabatem s výsadbou malokorunných hlohů dle historického vzoru, které svou korunou sahají pouze do výšky parteru. Nezakrývají tak nic ze sgrafitové výzdoby fasády radnice a náměstí vhodně rámují. Do zahrady s ostrostřeleckým altánem v sousedství radnice jsou v návrhu navráceny stromy, kterém z ní opět učiní příjemné útočiště před sluncem a budou protiváhou dvou platanů , které byly ponechány v trávníku přilehajícímu k Benešově ulici.

Dláždění vnitřní plochy náměstí odráží cíl sjednocení prostoru a zvýraznění jeho dominant: silnice jsou opatřené vějířovou dlažbou z malé kostky ze světlé žuly, stejně jako centrální plocha náměstí, kde je kostka kladena do vzoru řádkové dlažby. Náměstí v podélném směru přetíná linie - Osa jakási "stříbrná žíla", reflektující historii místa a propojující její důležité momenty, které na náměstí zanechaly své otisky. Její ztvárnění a průběh reprezentují samotný prvopočátek existence sídla spojený s dobýváním vzácného kovu, zřízení samosprávy obce zosobněné radnici, potřebu přívodu vody, morové rány postihující město, existenci kláštera jako nositele víry a kultury a nakonec krajinu s jejími dominantami, která městu poskytla příhodné podmínky k rozvoji. Osa se v dlažbě projevuje nerezový pás, spárou mezi ním a dlažbou prosvítá ve večerních hodinách světlo, jehož zdroj je umístěn pod ní. Směr kladení řádkové dlažby vychází ze zlomů Osy. V dlažbě je také přiznána historická stopa obchodní stezky Praha - Norimberk v diagonálním směru, patrné na dobových fotografiích. Náměstí je v návrhu také navrácen jeho původní sklon terénu jižním směrem.

Na základě historického předobrazu byl v návrhu vytvořen také nový vodní prvek, kopírující historickou stopu vodní nádrže, patrnou už na nejstarších mapových vyobrazeních měst, bazén. Oproti úrovni okolního terénu je jeho vnitřní prostor o stupeň snížený a jeho povrch opatřený dlažbou z růžových valounů, inspirovanou dlážděním, které se zachovalo v okolí kostela Všech Svatých. Je pravděpodobné, že podobně byla původně vydlážděna i plocha náměstí (o materiálu historické dlažby však neexistuje spolehlivý údaj). Jde tedy o jakási "průřez" do hlubší historie místa, kdy odkrýváme jejím spodnější vrstvu. V prostoru Bazénu je síť "stříbrných žil" hustší a spletitější, stejně jako věci pod povrchem bývají složitější a neuspořádanější, než jak se jeví na povrchu. Vodní element sem byl navrácen v prostřednictvím jemných střiků, kopírujících v šikmém směru stříbrné žilky a vystřikujících v určitém rytmu na různých místech fontány. Jde tedy spíše o symbolický, myšlenkový návrat ke zčeřené vodní hladině, kterou mají lesklé mokré valouny asociovat.

Pískovcová kašna byla, stejně jako ji zachycují historické fotografie, zpřístupněna pomocí dlažby z žulových desek po jejím obvodu. Morový sloup je v jednolité ploše náměstí také akcentován pomocí valounové dlažby, která se objevuje i u pivovaru v předprostoru torza klášterního kostela Maří Magdalény na konci Osy. Dominanta Mariánského sloupu je v návrhu doplněna čtveřicí kulovitých akátů.

Silnice je od plochy pro pěší provoz oddělena nízkým obrubníkem. Parkování bylo vzhledem k plánované výstavbě záchytného parkoviště v blízkosti centra města v prostoru náměstí v návrhu omezeno na jeho severní a východní část. K požadovanému zklidnění dopravy a zároveň důstojnějšímu vyznění dominanty Mariánského sloupu přispívá i navrhované odklonění hlavní severojižní silniční trasy východněji, čímž došlo k rozšíření plochy určené pro pěší provoz. Vjezdu vozidel do tohoto prostoru je zabráněno pomocí sloupků. Příčný průjezd před radnicí byl v návrhu zrušen, řešení přesto umožňuje vjezd sanitky nebo hasičského vozu v případě potřeby.

Ve východní části náměstí bylo zachováno stromořadí jírovců, vytvářející stinnou klenbu nad intimní části náměstí určenou ke klidnému posezení stranou od ruchu hlavního prostoru. Zlidněný provoz reflektuje i navržený mlatový povrch. Charakteru veřejné zahrady odpovídá také spojení Zahrádek před budovami Městského úřadu a Základní umělecké školy, kde převažuje jejich vegetační náplň a stávají se zde trvalkovými zahrádkami v pravém slova smyslu. Motiv zídky je zde v segmentech zopakován i s její sedací funkcí.

Ke klidové zahraní části náměstí patří i předprostor stavby někdejšího minoritského kláštera, dnes Městského muzea a Informačního centra. Dvojice stávajících letitých stromů, lípy a jírovce, byla v návrhu doplněna o jednu lípu tak, aby vznikla stinná zahrada, svým formalizujícím pojetím odkazující k historickému vzoru klášterní zahrady členěné v klasických pravidelných záhonech. Také v tomto prostoru se opakuje motiv sedací zídky obložené kamenem a pásková dlažba kladená diagonálně ve čtvercových segmentech. Atmosféru klidné zahrady dotvářejí živé plůtky rámující její prostor. Akcentem je vodní prvek, kamenný prameník vnášející do intimního, kontemplativního prostoru zvuk a nabízející čerstvou vodu k osvěžení. Menší varianta tohoto prvku se objevuje také v prostoru vlastního náměstí, na západním konci jeho jižní a severní strany.

Návrh také počítá s rehabilitací domu č. 23, v současné době využívaného jako hasičská zbrojnice a se zastavěním proluky v jeho sousedství.

Ulice navazující na náměstí, které byly také zahrnuty do řešeného prostoru, byly v návrhu opatřeny úpravou povrchů navazující na dlažbu použitou v prostoru náměstí. V ulici Plzeňské vznikly v návrhu v zatáčce opět Zahrádky, zabraňující nežádoucímu parkování. V ulici Husova byla na zbytkových travnatých plochách vytvořena dvě zákoutí pro posezení pod stromy.

Důležitou roli hraje v návrhu originální mobiliář, vytvořený v uceleném souboru zachovávajícím materiálovou (kov s tmavě šedým povrchovým nátěrem, červeně lakované dřevo) a výrazovou jednotu. Pro řešený prostor byly vytvořeny jednak střízlivé, klasické pohodlné lavice s opěradlem, logicky rozmístěné v prostoru náměstí jak samostatně, tak po dvojicích opěradly k sobě. Dále interaktivní lavice - Hornické vozíky určené pro prostor před muzeem, které je možné pro krátké bezpečné trajektorii posunovat po torzech kolejnic - segmentech nerezového pásu totožného s osou náměstí. A nakonec tématická lavice, nazvaná Srdce, Slunce a Horníci, které jsou umístěny v samostatných prostorech připojených uličních segmentů. Design je inspirován místními lidovými uměleckými projevy, rozvíjející elementární motivy lidského bytí. Jejich podoba tedy záměrně reflektuje jistou kýčovitost, zároveň však vroucnost a bezelstnost prostou kalkulu, pro lidové umění příznačnou. Volba motivů a jejich rozmístění mají vazbu k jednotlivým konkrétním místům: Slunce je symbolicky umístěno na západě na konci ulice Husova, Srdce chápané také lavička lásky, v romantickém zákoutí na konci uličky Pivovarská před ruinou kostela (dnes využívanou jako letní kino) a Horníci na konci uličky směřující do údolí řeky k historickým štolám. Každý z motivů také vyžaduje odlišné zpracování: Slunce je dutým tělesem z perforovaného mosazného plechu se světelným zdrojem umístěným uvnitř, umožňujícím vytvoření efektu "nočního slunce", osvětlujícího koruny okolo stojících stromů. Srdce vyrůstá z lavice jako sochařky opracovaná kolorovaná dřevěná skulptura, večer zhora nasvícená. Horníci jsou vyjádřeni v obryse opěradla z nerezového plechu, který ve dne "svítí" ze stinného konce uličky a v noci jsou zezadu uměle nasvíceni jakoby stále pracovali v tmavé štole při světle kahanu.

Mobiliář je doplněn o odpadkový koš, otočné prosvětlovací hranoly, které nahradí vývěsní tabule před městským úřadem, světelný poutač muzea, stojan na kola a lampy veřejného osvětlení v jednotném originálním designu.

Návrh počítá s citlivým večerním osvětlením, respektujícím historický ráz místa. Esteticky hodnotné fasády a dominanty budou nasvíceny bodově, stejně jako koruny stromů v předprostoru kláštera . Světelný efekt zajistí podsvícení Osy a výše popsaný světelný režim jednotlivých tématických lavic.

Navržené architektonické řešení respektuje veškeré požadavky zadání. Prostoru náměstí a přilehlých ulic navrací jednotu a zároveň sem vnáší pestrost. Odráží jak potřeby běžného každodenního provozu, tak pro město žádoucího rozvoje turistického ruchu. Návrh do prostoru vkládá nové prvky, projevuje však zároveň pokoru a úctu k jeho historickému rázu, který podtrhuje a nechává adekvátně vyznít.