"Ve fóru jsem byl vyzván, abych napsal něco o mém nynějším pobytu v USA, kde studuji. Tak jsem něco dal dohromady", napsal Martin Felber z USA. Jeho článkem se Vám otevírá nová rubrika "Cestování" ve které můžete i Vy zveřejnit postřehy ze svých cest.
Slušností určitě bude se úvodem mého článku představit. Jsem studentem osmiletého gymnázia ve Stříbře, je mi 18 let a jmenuji se Martin Felber. Minulý školní rok jsem po návratu z ročního studijního pobytu v Německu ve Weidenu úspěšně složil rozdílové zkoušky, a to mi umožnilo postup do dalšího ročníku společně s mými spolužáky. Ale jelikož jsem se rozhodl v mém “putovním” studování pokračovat, v srpnu 2003 jsem své kamarády musel opět opustit.
Nyní bydlím v městečku Norton (nedaleko od města Akron) ve státě Ohio - ve Spojených státech amerických. Žiji zde v mé nové hostitelské rodině Peterson. Mám dvě starší sestry, obě už nežijí s rodiči. Jedna bydlí v Boulder ve státě Colorado a druhá žije v hlavním městě Columbus zde v Ohiu. Má nová matka pracuje ve firmě Brigestone/Firestone v Akronu, kde navrhuje formy na výrobu pneumatik a můj americký otec vlastní podnik – American Machine, který se také podílí na jedné z fázi při výrobě pneumatik. Ne nadarmo se městu Akron přezdívá gumové město, téměř každý je tu zaměstnán v gumárenském průmyslu.
Já zde navštěvuji Norton High School a jsem ve 12. ročníku. Okamžitě po mém příchodu se mi ve škole mí spolužáci a učitelé se vším snažili pomoci, abych se tu cítil opravdu dobře. Ve škole mám sedm předmětů a každý den stejný rozvrh. Předměty jsem si mohl zvolit sám, studuji - matematiku, fyziku, americkou historii, americkou politiku, dvě hodiny angličtiny (gramatika a sloh) a můj poslední předmět je výtvarka, ze které jsem úplně nadšený, máme skvělého učitele. Jednoduše řečeno, tady jsou všichni učitelé příjemní a každý předmět si opravdu vychutnávám.
Velice mě například překvapilo, jak někteří Američané nemají rádi prezidenta Bushe. Hlavně kvůli válce, kterou začal v Iráku, a nejinak i kvůli mírně se zvyšující nezaměstnanosti. Naopak jsou tu i tací lidé, kteří si zase na druhou stranu myslí, že jeho politika je velmi dobrá, a proto doufají v jeho vítězství v dalších volbách. Ale to jsou jenom různé názory Američanů, které reprodukuji. Je asi opravdu těžké vyjádřit jednoznačný, objektivní názor. Někteří Američané se též trochu obávají Evropské unie jako silného konkurenta USA. Také musím ale dodat, ze Amerika je realita. Jde o to, jestli “přežijete” - v obchodě, ve škole, v práci (nikdo se tady s nikým nezdržuje - nemáš na to, tak končíš...).
Alkohol se tu může pít od 21 let a kouřit také od stejného věku, ale jít do války a volit můžete už od 18 let (hodně lidí je tady proti tomu, protože zodpovědnost za to zabít člověka ve válce a volit ve volbách vlastně máte, ale zodpovědnost za pití alkoholu ještě nemáte...). Řídit auto můžete od 15,5 roku a mnoho lidí už od tohoto věku má i své vlastní, ale je to tím, že tady je všechno ve velkých vzdálenostech od sebe...obchody, práce, škola. Proto se rodiče snaží svým potomkům okamžitě pořídit auta, aby je nemuseli stále někam vozit, jak tomu dělají do 15 let jejich věku. Díky tomu tu lidé také nepříliš chodí, a proto mají mnoho krásných, upravených parků (přírodních rezervací), kde jsou různě dlouhé "trasy" (tady tomu říkají, že jdou na "hike"), které jsou hodně populární a o víkendech na nich potkáte mnoho lidi.
Je hodně věcí, které o Američanech Evropani neví. První, co vás na nich zaujme, je jejich úsměv. Každý se tu vždy na všechny usmívá a přeje všem krásný den. Je to velmi příjemné a velice rychle jsem se také “nakazil”. Budu to zřejmě po odchodu silně postrádat... Často vám zpočátku budou říkat, jaký máte pěkný akcent a odkud to vlastně jste? A vy odpovíte: “From Czech republic.” A oni na to: ”Wow, really!?” Ale vy si můžete být stejně jisti, že netuší, kde opravdu ta Česká republika je. Ale jsou velmi prozíraví, hodně mých kamarádů mi poté slavnostně oznamovalo, že už ví, kde bydlím…našli si to v atlase… Před nedávnem jsem ukázal pár mým kamarádům fotografie z Prahy a ze Stříbra, poté následovala otázka: “Jak to tady můžeš vydržet?” Velmi se jim líbí naše města, jejich pestrobarevnost a starobylost. Američané jsou hodně klidní, z ničeho se tzv. "nevzrušují" a musí to být hodně velký problém, aby se opravdu rozčílili. Jsou též silně spontánní, když se jim něco nelíbí, s čím nejsou spokojeni, tak to dají najevo a stejně naopak, když se jim něco líbí, jsou nadšeni a opěvují to chválou, jak jen mohou. Tomu jsem nebyl zpočátku zvyklý a nevěděl jsem, jak v těchto situacích reagovat. Jako například, když byl v říjnu 2003 v soutěži vybrán můj návrh na design “Yearbook” pro mou Norton High School, kterou navštěvuji....reagoval jsem stylem: “To není zas tak skvělé, mohlo to být lepší.” Ale když se člověk nad tím zpětně zamyslí, zjistí, že je to hloupé, a tak nyní všem upřímně děkuji (jako to zde dělají všichni), protože jim se to vážně líbí a já jim chci dát najevo, že si toho cením. Všech těchto zkušeností si hluboce vážím a myslím, že jsou “k nezaplacení”, protože to, co jednou prožijete, vám utkví v paměti a to, co máte v mysli, to vám nikdo neukradne.
Proto bych chtěl i touto cestou poděkovat celé mé rodině, že mi ten můj malý “American Dream” umožnili uskutečnit. Patří jim jedno velké DÍKY!
Martin Felber, USA
(Musím říci, že je ve mně ještě mnoho dalších poznatků a postřehů, ale to by bylo opravdu na dlouhé vyprávění…)
Můj malý "American Dream"
