Bimbovy apriliády

Poetický byl začátek prvního dubnového dne, dával tušit rozjásaným jarním dnům, že člověk okouzlen zapomenul, kolikátý tento den jest. Jak se mi toto vymstilo, vypovídá tato historka

V pozdním odpoledni zajel jsem na kole zaházet si šipky ve Stříbre do jedné restaurace. Jako vynikající šipkař házím levou rukou, aby moji tréninkoví soupeři neodcházeli zklamaně domů a já měl pro příště s kým si zaházet. Odpoledne přešlo v podvečer, nálada panovala vesměs uvolněná. Pár her naoko prohrávám, kvůli všeobecné pohodě, hraji z úcty k tomuto jemnému gentlemantskému sportu, nerozčílí mne nepovedený hod. Někteří jedinci dokáží vzteky překousnout hrot, mrštit šipkami o zem, dupat po nich i plivnout. Zuřivci ještě mlátí hlavou do terče, těmto v duchu směji se a věřím, že některá rána jim v hlavě rozsvítí.
Popíjím třetí Mattoniho nápoj, jako abstinent zásadně nepožívám alkoholu, tohoto démona lidstva. Zvonění mého mobilního přístroje přerušilo vítěznou sérii. Ozval se mi žalostný hlas Bimba, nešťastným tónem mi vysvětlil v jaké je trapné situaci. Pozval nějakou slečnu na večeři a zjistil, že nemá sdostatek finanční hotovosti na vyrovnání účtu. Číšník s obličejem neproniknutelným jako sfinga chodí kolem, vrchní prý prohodil cosi o dobách, kdy člověk mohl druhému své myšlenky vyjádřit lukem a kamenem. Ta trapná scéna byla živě vykreslena přede mnou, mé dobré srdce by nesneslo nechat Bimba na holičkách. Jediné co mě mohlo varovat a v chvatu přehlédl, která dívka by se nechala od Bimba pozvat, byť pod záminkou večeře zdarma. Naleznu je v nedaleké vesnici v nově otevřeném pohostinství. Sednul jsem na kolo a vyrazil na záchrannou misi. Počasí obratem změnilo svou tvář, studený protivítr v sobě unášející sněhové vločky, bránil plynulé jízdě. Jedině myšlenka na Bimba mě dovedla až k cíli. Po vstupu a rozhlédnutí v restauraci nikde nespatřím Bimbovu tvář. Odpovědí obsluhy na mé otázky byl nechápavý pohled. Osoba Bimbova popisu tu dnes nebyla. Opět mi zvoní mobilní telefon a Bimbo mi blábolivým hlasem přeje šťastného apríla. Nic si z toho nemám dělat, dnes napálil i jiné lidi. Podle hlasu jsem poznal, že poctil návštěvou svou oblíbenou palírnu. Cesta zpět ubíhala lépe. Znovu vstupuji do hospody a vidím ho nešťastníka, kterak mi se skelným pohledem v očích zamával, což narušilo jeho už beztak chatrnou rovnováhu a sesunul se pod stůl. Přece jen mě neminulo zaplacení jeho účtu, pěti desetistupňových piv a dvou rumů. Zvedl jsem ho z podlahy, abych ho v pořádku dopravil domů.
V tomto příběhu je použita literární nadsázka, lidé, scény přibarveny, ale základ skutečný. Příběh se odehrál prvého dubna, kdy Bimbovy apriliády nejvíce hrozí, avšak upozorňuji, mohou být vymezeny třistašedesátipěti dny v roce o přestupném nemluvě. Jinak, oceňuji Bimbův fór, povedlo se mu mě dostat.

P.S. Bimbo vydrží víc než pět piv, ještě sedne do auta a frčí dál.